Fascinující svět houbaření

Známé rčení „co Čech, to houbař“, stále platí a ještě dlouho platit bude. Houbaření je totiž jednou z tradičních a oblíbených českých aktivit, která spojuje milovníky přírody, gastronomie a dobrodružství v jednom. Pro mnoho lidí v České republice není konec léta a začátek podzimu jen časem klesajících teplot a opadávajících listů, ale také časem, kdy se vydávají do lesů a luk s košíky a noži v rukou, aby objevili poklady – houby.

Historie houbaření v České republice

Houbaření má v České republice hluboké kořeny. Již naši předci ho praktikovali jako způsob, jak získat cennou potravu a léčivé rostliny z přírody. V průběhu let se z houbaření stala tradice, která se předává z generace na generaci. Mnozí Češi vzpomínají na své dětství, kdy trávili dny s rodinou v lese, hledající různé druhy hub a učící se od starších, jak je správně rozpoznat. Naši předkové využívali houby jako součást své stravy a medicíny. Houby byly ceněny pro svou výživnou hodnotu a léčivé účinky. Prameny dokládají, že houby byly konzumovány a využívány v různých formách, včetně sušení a skladování na zimu.

„Velkou roli hraje skutečnost, že se přes naše území v minulosti přehnaly několikrát války. Armáda vyhubila zvěř a panovala velká bída. Lidem nezbývalo, než chodit do lesů a sbírat, co se dalo. Podobně tomu tak bylo i na území Slovenska, Polska, Ukrajiny a Ruska," přibližuje inženýr Jiří Baier, známý mykolog, nadšenec a zároveň autor knih o houbaření.

Oblíbenost houbaření

O skutečnost, že se v Čechách začalo hromadně chodit do lesů na houby, se velmi zasloužil František Smotlacha, který ve 20. letech minulého století založil Českou mykologickou společnost. Podařilo se mu lidi přesvědčit, že většina hub je jedlých, a postaral se o vydání jejich atlasu. Sám vyzkoušel nejméně 1 700 druhů. Za jeho největší dílo je považován právě Atlas hub jedlých a nejedlých, vlastně první publikace s barevnými fotografiemi. 

A proč je vlastně u nás houbaření tak oblíbené? Existuje několik důvodů. Za prvé, Česká republika má bohatou a rozmanitou přírodu, která poskytuje ideální podmínky pro růst mnoha druhů hub. Lesy, louky a kopce jsou ideálním místem pro nalezení různých druhů hub, od tradičních žampionů po vzácnější houby s lahodnou chutí. Za druhé, houbaření je skvělým způsobem, jak strávit čas v přírodě a odpojit se od každodenního shonu. Pro mnoho lidí je to relaxační aktivita, která jim umožňuje zapomenout na starosti a soustředit se na krásu přírody kolem nich.

A kdy rostou?

Obecně houby rostou během celého roku, ale hlavní houbařská sezóna obvykle začíná na konci léta a pokračuje do podzimu. Nejlepší období pro houbaření je zpravidla od srpna do října, kdy vlhké podmínky a teploty podporují růst hub. Nicméně, přesný termín může záviset na počasí a regionu. 

Mezi houbaři se dokonce vedou vášnivé debaty o vlivu měsíce na růst hub. Přívrženci tohoto názoru tvrdí, že největší výskyt hub je v období úplňku. Tato teorie má však i mnoho odpůrců, především z řad odborné veřejnosti. Pěkně to popisuje Ján Majerník ve své knize A přece ... rostou! „Lidé sžití s přírodou – lesníci a podobní - tvrdí, že růst hub ovlivňuje měsíc. Při každé fázi prý rostou jiné houby, nejvíce během úplňku. Trochu jsem se pokoušel pozorovat tyto souvislosti a jeví se mi, že na nich cosi je. Vždyť měsíc ovlivňuje i mnohé jiné životní pochody na zemi, proč by neovlivnil i takové citlivé organismy, jakými jsou houby? Několik houbařů o tom psalo již v odborném tisku. I když argumentace některých je působivá, věc je zřejmě složitější a růst hub nepochybně ovlivňují i mocnější faktory než měsíc.“ 

A opravdu je ideální ráno?

Ideální doba pro sbírání hub závisí na několika faktorech, jako je druh hub, počasí a lokalita. Obecně platí, že sbírání hub je nejefektivnější a nejpříjemnější v dopoledních hodinách, brzy po rozednění. Určitý faktor může hrát i rosný kondenzát. V noci se totiž teplota obvykle snižuje, což může způsobit kondenzaci vlhkosti na povrchu hub. Ranní hodiny jsou často doprovázeny rosnými kapičkami na houbách, což může zvýšit jejich viditelnost. 

Známé druhy hub

V českých lesích a lukách můžete narazit na širokou škálu hub. Pojďme se podívat na nejznámější jedlé houby.

• Hřib hnědý - nejhojněji rostoucí hřib naleznete jak pod jehličnany (smrk, borovice) i listnáči (nejčastěji pod dubem, břízami a bukem). Můžete ho nalézt již od května, je li teplý, až do první poloviny prosince.
• Hřib borový a hřib smrkový - hřib borový je již poměrně vzácný druh hřibu, který se vyznačuje hnědavě červeným, vrásčitým kloboukem, a masitým, mohutným třenem. Je zařazen do Červeného seznamu zranitelných druhů, proto bychom si ho pro blaho tohoto druhu pro jednou neměli všímat a jít dál. Dejme raději přednost jinému pravému hřibu, hřibu smrkovému, který stále hojně roste jak v jehličnatých, tak listnatých lesích, s oblibou smrků a buků. V lesích se vyskytuje mezi červnem a listopadem.
• Kozák březový - kozák březový má třeň zbrázděnou šedočernými šupinkami, které jsou pro tento druh jedlých hřibů typické, a krémově hnědý, polokulovitý klobouk. Roste již od května do listopadu.
• Klouzek obecný - klouzek obecný se vyznačuje čokoládově hnědým kloboukem, který není každému na dotyk příjemný. Přitom jde o velice chutnou houbu, na chuť výbornou samostatně i s jinými hřiby, na níž můžete narazit hned u lesní cesty či v borovicovém porostu, a to mezi červnem a listopadem.
• Bedla vysoká - houba nápadná svou velikostí a širokým kloboukem, hojně oblíbená a sbíraná, jako dělaná na řízky. Roste ve všech typech lesů, většinou na jeho okrajích, kam dopadá více světla, mezi červnem a listopadem.
• Ryzec pravý - naoranžovělá houba s lupenatými plodnicemi, vhodná do každého houbového pokrmu včetně sladkokyselých nálevů. Roste mezi červencem a listopadem.
• Liška obecná - skvělá houba s delší trvanlivostí, která je pro svou barvu, tvar a drobné rozměry oblíbená i u dětí. Jejím sběrem nic nezkazíte. Je tuhá, takže před úpravou vydrží i horší zacházení, a využívá se převážně do omáček a polévek. Prokazatelně působí protizánětlivě a antimikrobiálně, může pomoci při střevních problémech. Roste mezi červnem a listopadem, při mírnějších zimách ji lze najít i v prosinci.

Další jedlé houby naleznete na těchto stránkách - Naturatlas.cz

Houbaření v České republice je víc než jen sbírání potravy - je to spojení s přírodou, tradicí a kulinářskými dobrodružstvími. Pro mnoho lidí je houbaření způsobem, jak se odpojit od rychlého tempa moderního života a spojit se s přírodou a svými kořeny. Houbaření nám také připomíná důležitost udržitelného využívání přírodních zdrojů a respektování přírodního prostředí. Takže až přijde konec léta, tak nezapomeňte vzít košík a nože a vyrazte do lesů objevovat tajemství českých hub.

Použité zdroje: atlaso.cz a denik.cz